Členové

Kliknutím na člena na fotce se přesunete k jeho detailu.

Big Band Biskupská fotka všech členů

Dirigent

Zpěvačka

Zpěvák

Flétny

Klarinety

Na klarinet není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 9 let věnuje a poctivě cvičí. Big band existuje od roku 2010 a jeho členem se stala již v roce 2017. I přes urputnou snahu stát se mistrem v pojídání másla, je nakonec ráda, že dala přednost domácímu kutilství. A to tak moc, že nestíhá ani moc cvičit na klarinet. Zbožňuje divadlo. Nejbožštější hrou je Klarinet a Julie nebo Klarinet na mýtince. A vůbec divadlem žije.

Saxofony

V 7 letech začal s zpěvem. V 9 letech změnil k base. Myslel si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšel v 13 letech saxofon. A toho už se nezbavil. Za 9 let v big bandu významně podpořil jeho výstup svou hrou na saxofon. Snívá hrozivé sny. Jeho kamarád v nich hraje na saxofon sólo s dlouhými tóny a on pak nemůže ani polapit dech. Asi to má z dlouhodobého hlediska zabýváním se okousáváním tužky. Také miluje filmy. Například Marečku, podejte mi saxofon nebo Mlčení saxofonů. Rád chodí do kina a do divadla, celkově dost kulturně žije.

V 9 letech začala s trumpetou. V 11 letech změnila k klávesám. Myslela si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšela v 15 letech saxofon. A toho už se nezbavila. Za 3 roky v big bandu významně podpořila jeho výstup svou hrou na saxofon. Mimo hudbu se věnuje šeptání do hrnce a objíždení letních hudebních festivalů, ovšem nebrání se ani čtení Méďy Pusíka. Sleduje filmy. Například Kdyby tisíc saxofonů, Vrchní saxofon prchni, ale i Marečku, podejte mi saxofon. Na filmy kouká venku.

Lesní Rohy

Trumpety

Vyzkoušel bicí, pak změnil k saxofonu, ale nebylo to ono. Až se konečně usadil na trumpetě. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stal v roce 2022. Kromě hudby se věnuje okousávání tužky, vaření, chytání motýlů a domácímu kutilství. Má velký umělecký rozhled. Není divu s takovým rodinným zázemím. Doporučil by například film Dneska to roztočíme, trumpeto nebo divadlo Gulliverovy trumpety.

V 7 letech jsem začal hrát na zobcovou flétnu ve třídě pana Tolknera, hned o rok později jsem přešel na trumpetu, od třetího ročníku jsem žákem třídy pana učitele Martina Švadlenky. Již od začátku studia jsem obdivoval um big bandu a jen snil o tom jak v něm jednou hraji. V roce 2020 se tento sen vyplnil a stal jsem se členem mého oblíbeného tělesa. Mezi mé zájmy patří film a divadlo (z filmů např.: Rocketman či Bohemian Rhapsody a z divadla Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120. minutách). Chodím do Veselé školy v Praze, která je církevní, ale nevypadá to tam tak.

Na trumpetu není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 13 let věnuje a poctivě cvičí. S kratičkou přestávkou zhruba uprostřed hraje v big bandu neuvěřitelně již 11 let. Přidal se totiž v roce 2015. Je toho tolik, co dělá. Například miluje stanování v zakázaných oblastech, fandění fotbalu a sport. Ale taky zbožňuje čtení Méďy Pusíka, pletení vlněných šál a okousávání nehtů. Je ohromující, že to všechno stíhá. Žere filmy. Například Trumpety z druhého patra nebo Čtyři trumpety stačí, drahoušku. Na filmy kouká doma.

Trombóny

V 6 letech začal svižně s trumpetou. V 8 letech změnil k flétně. Myslel si, že to už je finále, ale pak uviděl v 12 letech trombón. A u toho už zůstal. V současnosti hraje v big bandu již 15 let. Nikdy ho příliš nezajímalo například stavění hradů z písku nebo extrémní lyžování. Zatímco poloprofesionálnímu pití vody a opravování telefonů věnuje naplno svůj volný čas. Sleduje filmy. Například Vrchní trombón prchni, Tři trombóny pro Popelku, ale i Trombóny z druhého patra. Na filmy kouká venku.

Na trombón hraje od svých 12 let. S kratičkou přestávkou zhruba uprostřed hraje v big bandu neuvěřitelně již 10 let. Přidal se totiž v roce 2016. Všechno před ostatními tají, takže není moc informací, které o něm napsat. Jeho nejbližší však tvrdí, že se v nejhlubších sklepeních své duše oddává keramice. Hrozně Zbožňuje hudbu. Nejbožštější písní je Ezop a trombón, a pak hned v pořadí jsou Trombóny z Texasu a Což takhle dát si trombón. A vůbec se ho neoposlouchají.

Klávesy

Samo písmo má před tímto hochem úctu a strach, a tak se k zemi sklání. Proto se text zdá být napsán kurzívou.

Haštal Hapka, někdy také Hašty, Haštal nebo jen Hapka, je klavíristou a nejdůležitější součástí našeho tělesa. Jeho krása, energie, inteligence, vtip a hlavně jiskrná smyslnost nutí ostatní hráče dívat se naň s hlavou upřenou vzhůru, a to nejen díky jeho výšce. Když má kterýkoli člen problém, může se na Haštala vždy obrátit. Jeho empatie je dechberoucí, až se zdá, že chudák hoch nemá ani čas myslet trochu na sebe. Někdy se stane, že někdo zahraje špatný tón a zhroutí se z toho. Nebo dostane jiný klavírista depresi, že Haštalovu umu se nikdy ani náznakem nepřiblíží. Nebo se bubeník rozpláče z toho, že jeho jméno je palindrom. Haštal všechny tyto problémy rád vyslechne a poté oněm dotyčným pomůže opět se vzchopit a postavit na nohy. Je to ohromující mladík.

Kromě těchto kolektiv stmelujících schopností je i báječným hudebníkem. Jeho ohromná ruka je schopna zahrát duodecimu a díky jeho hypermobilitě může hrát oktávy i za pomocí pouhého malíčku a prsteníčku. Traduje se, že sám Fryderyk Chopin mu po jednom koncertě gratuloval a dožadoval se soukromého doučování. Prý by se mu hodilo malinko zlepšit techniku.

Další z Haštalových předností je jeho oslnivá krása. Považte, v první třídě dokonce vyhrál třetí místo v soutěži krásy, jež se konala v tělocvičně školy a zúčastnili se jí celí tři hoši.

Je až trapné zmiňovat, co vše dalšího dovede, ale, co se týče sportu, umístil se rovněž na třetím místě jednoho z nejprestižnějších cyklistických závodů Bohdanečské Ušlapto. Párkrát sjel černou sjezdovku a uplave až tři bazény svižným kraulem.

A co tedy pro shrnutí? Tento neochvějný všestranný talent má velikou budoucnost, kterou však neupřednostňuje, a raději se věnuje svému plnému nasazení v bigbandu. Obětavost, dochvilnost, píle a pokora jsou vlastnosti, kterých si sám na sobě nejvíce cení.

Na klávesy není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 12 let věnuje a poctivě cvičí. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stal v roce 2012. Má strašlivé sny. Jeho kamarád v nich hraje na klávesy sólo s hroznými vytaženými tóny a on pak nemůže ani polapit dech. Kdysi dávno při keramice se uhodil a od té doby to má. Zbožňuje divadlo. Nejmilovanější hrou je Klávesy na Karlštejně nebo Ze života kláves. A vůbec divadlem žije.

Kytara

V 3 rocích začal svižně s klarinetem. V 5 letech změnil k bicím. Myslel si, že to už je finále, ale pak uviděl v 9 letech kytaru. A u toho už zůstal. Za 8 let v big bandu významně podpořil jeho výstup svou hrou na kytaru. Mimo hudbu se věnuje kloboučnictví a učení, ovšem nebrání se ani okousávání nohou. Má velký umělecký rozhled. Není divu s takovým rodinným zázemím. Doporučil by například film Kdyby tisíc kytar nebo divadlo , o něco starší, Mnoho povyku pro kytaru.

Basa

Když se v 12 letech rozhodoval co dělat, basa byla jasná volba. Do big bandu pod vedením Milana Tolknera se přidal v roce 2018. Mívá noční můry. Jeho nadřízený v nich hraje na basu sólo s hroznýma overtónama a on pak nemůže několik hodin usnout. Nikdo neví, kdy se to objevilo, ale zřejmě se to stalo při akvaristice. Sleduje filmy. Například Basa z Beverly Hills nebo Mlčení bas. Na filmy kouká doma.

I přesto, že vždycky hodně propadal vášní vaření, tak nakonec moudře zvolil basu. A udělal dobře! Basa k base do big bandu sedá již v roce 2020. To dává dohromady do dneška již 6 let v big bandu. Kromě hudby se věnuje domácímu kutilství, rybaření, ale i sbírání nerostů a hornin. Hrozně Zbožňuje hudbu. Nej nej písní je Což takhle dát si basu, a pak hned v pořadí jsou Decibely basy a Zavři basy když se červenám. A vůbec se ho neoposlouchají.

Bicí

V 3 rocích začal s trombónem. V 5 letech změnil k base. Myslel si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšel v 9 letech bicí. A toho už se nezbavil. V současnosti hraje v big bandu již 13 let. Mimo hudbu se věnuje rybaření a vaření, ovšem nebrání se ani dějepisu. Hrozně Zbožňuje hudbu. Nejkoulikatější písní je Já budu chodit po bicích, a pak hned v pořadí jsou Ezop a bicí a Bicí to je moje gusto. A vůbec se ho neoposlouchají.

Bývalí členové

Hanka Vacková Hanka Vacková Klarinet
Markéta Veselá Markéta Veselá Saxofon
Jindřich Polák Jindřich Polák Saxofon
Martin Hübner Martin Hübner Trombón
Petr Mánek Petr Mánek Klávesy
Marián Čop Marián Čop Kytara
Jakub Tulinger Jakub Tulinger Bicí
Martin Kalfař Martin Kalfař Saxofon
Ludmila Magalhaesová Ludmila Magalhaesová Sopránový Saxofon
Matyáš Starý Matyáš Starý Saxofon
Klára Tužilová Klára Tužilová Saxofon
František Volf František Volf Saxofon
Kryštof Knapp Kryštof Knapp Trumpeta
Anastázie Chalupová Anastázie Chalupová Trumpeta
Antonín Bolardt Antonín Bolardt Trumpeta
Jakub Macar Jakub Macar Klávesy
Jana Bílá Jana Bílá Basa
Hugo Marek Hugo Marek Basa
Marek Kodr Marek Kodr Kytara
František Čejka František Čejka Saxofon
Natan Sidej Natan Sidej Bicí
Eva Pelikánová Eva Pelikánová Flétna
Filip Matějka Filip Matějka Trumpeta
Josef Krůšek Josef Krůšek Bicí
Leo Lukáš Leo Lukáš Trombón
Václav Doležal Václav Doležal Trumpeta
Jakub Marek Jakub Marek Trumpeta
Marie Kobrlová Marie Kobrlová Klarinet
Eliška Raiterová Eliška Raiterová Flétna
Irena Eichlerová Irena Eichlerová Saxofon
Kristýna Laváčková Kristýna Laváčková Flétna
Václav Voharčík Václav Voharčík Trumpeta