Členové

Kliknutím na člena na fotce se přesunete k jeho detailu.

Big Band Biskupská fotka všech členů

Dirigent

Zpěvačka

Zpěvák

Flétny

Klarinety

Saxofony

Začal hrát na saxofon zhruba ve svých 8 letech. S kratičkou přestávkou zhruba uprostřed hraje v big bandu neuvěřitelně již 16 let. Přidal se totiž v roce 2010. Tajnůstkář. Je však jasně vidět, že ho baví závody na kancelářských křeslech nebo deskové hry. Také miluje filmy. Například Vrchní saxofon prchni nebo Saxofon z Beverly Hills. Rád chodí do kina a do divadla, celkově dost kulturně žije.

Na saxofon začal hrát ve svých 12 letech. V big bandu hraje od roku 2025. Za toto období posbíral mnoho cenných zkušeností. Mívá noční můry. Jeho nadřízený v nich hraje na saxofon sólo s hroznýma overtónama a on pak nemůže několik hodin usnout. Nikdo neví, kdy se to objevilo, ale zřejmě se to stalo při opravování telefonů. Miluje filmy. Například Saxofon ve městě, Saxofony z druhého patra, ale i Čtyři saxofony stačí, drahoušku. Na filmy kouká venku.

V 5 letech začala svižně s basou. V 7 letech změnila k klávesám. Myslela si, že to už je finále, ale pak uviděla v 11 letech saxofon. A u toho už zůstala. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stala v roce 2020. Nikdy ji příliš nezajímalo například objíždení letních hudebních festivalů nebo šeptání do hrnce. Zatímco stavění hradů z písku a čištění bazenů věnuje naplno svůj volný čas. Také zbožňuje filmy. Například Kdyby tisíc saxofonů nebo Mlčení saxofonů. Ráda chodí do kina a do divadla, celkově dost kulturně žije.

Na saxofon není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 10 let věnuje a poctivě cvičí. Do big bandu se připojil v roce 2012. Nikdy ho příliš nezajímalo například plavání nebo vaření. Zatímco informatice a objíždení letních hudebních festivalů věnuje naplno svůj volný čas. Hrozně Sleduje hudbu. Nejlepší písní je Což takhle dát si saxofon, a pak hned v pořadí jsou Chtěl bych mít kapelu ze samých saxofonů a Zavři saxofony když se červenám. A vůbec se ho neoposlouchají.

Lesní Rohy

Trumpety

Na trumpetu není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 15 let věnuje a poctivě cvičí. Trumpeta k trumpetě do big bandu sedá již v roce 2020. To dává dohromady do dneška již 6 let v big bandu. Nikdy ho příliš nezajímalo například učení nebo jízda na koni. Zatímco kloboučnictví a pískání přes kousek trávy věnuje naplno svůj volný čas. Má velký umělecký rozhled. Není divu s takovým rodinným zázemím. Doporučil by například film Kdyby tisíc trumpet nebo divadlo Gulliverovy trumpety.

V 7 letech jsem začal hrát na zobcovou flétnu ve třídě pana Tolknera, hned o rok později jsem přešel na trumpetu, od třetího ročníku jsem žákem třídy pana učitele Martina Švadlenky. Již od začátku studia jsem obdivoval um big bandu a jen snil o tom jak v něm jednou hraji. V roce 2020 se tento sen vyplnil a stal jsem se členem mého oblíbeného tělesa. Mezi mé zájmy patří film a divadlo (z filmů např.: Rocketman či Bohemian Rhapsody a z divadla Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120. minutách). Chodím do Veselé školy v Praze, která je církevní, ale nevypadá to tam tak.

Vyzkoušel klarinet, pak změnil k trombónu, ale nebylo to ono. Až se konečně usadil na trumpetě. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stal v roce 2010. Vlastně ho nic jiného než hudba nebaví. Ale potají stejně trochu dělá poloprofesionální pití vody. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Trumpeta to je moje gusto, Zavři trumpety když se červenám, Trumpeta na vrbě a Decibely trumpety.

Trombóny

Na trombón začal hrát ve svých 11 letech. Big band existuje od roku 2010 a jeho členem se stal již v roce 2013. Má strašlivé sny. Jeho kamarád v nich hraje na trombón sólo s hroznými vytaženými tóny a on pak nemůže ani polapit dech. Kdysi dávno při závodech na kancelářských křeslech se uhodil a od té doby to má. Také miluje filmy. Například Padesát odstínů trombónů nebo Trombón ve městě. Rád chodí do kina a do divadla, celkově dost kulturně žije.

Na trombón není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 10 let věnuje a poctivě cvičí. Big band existuje od roku 2010 a jeho členem se stal již v roce 2012. Má strašlivé sny. Jeho kamarád v nich hraje na trombón sólo s hroznými vytaženými tóny a on pak nemůže ani polapit dech. Kdysi dávno při truhlaření se uhodil a od té doby to má. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Decibely trombónu, Zavři trombóny když se červenám a Ezop a trombón.

Klávesy

Samo písmo má před tímto hochem úctu a strach, a tak se k zemi sklání. Proto se text zdá být napsán kurzívou.

Haštal Hapka, někdy také Hašty, Haštal nebo jen Hapka, je klavíristou a nejdůležitější součástí našeho tělesa. Jeho krása, energie, inteligence, vtip a hlavně jiskrná smyslnost nutí ostatní hráče dívat se naň s hlavou upřenou vzhůru, a to nejen díky jeho výšce. Když má kterýkoli člen problém, může se na Haštala vždy obrátit. Jeho empatie je dechberoucí, až se zdá, že chudák hoch nemá ani čas myslet trochu na sebe. Někdy se stane, že někdo zahraje špatný tón a zhroutí se z toho. Nebo dostane jiný klavírista depresi, že Haštalovu umu se nikdy ani náznakem nepřiblíží. Nebo se bubeník rozpláče z toho, že jeho jméno je palindrom. Haštal všechny tyto problémy rád vyslechne a poté oněm dotyčným pomůže opět se vzchopit a postavit na nohy. Je to ohromující mladík.

Kromě těchto kolektiv stmelujících schopností je i báječným hudebníkem. Jeho ohromná ruka je schopna zahrát duodecimu a díky jeho hypermobilitě může hrát oktávy i za pomocí pouhého malíčku a prsteníčku. Traduje se, že sám Fryderyk Chopin mu po jednom koncertě gratuloval a dožadoval se soukromého doučování. Prý by se mu hodilo malinko zlepšit techniku.

Další z Haštalových předností je jeho oslnivá krása. Považte, v první třídě dokonce vyhrál třetí místo v soutěži krásy, jež se konala v tělocvičně školy a zúčastnili se jí celí tři hoši.

Je až trapné zmiňovat, co vše dalšího dovede, ale, co se týče sportu, umístil se rovněž na třetím místě jednoho z nejprestižnějších cyklistických závodů Bohdanečské Ušlapto. Párkrát sjel černou sjezdovku a uplave až tři bazény svižným kraulem.

A co tedy pro shrnutí? Tento neochvějný všestranný talent má velikou budoucnost, kterou však neupřednostňuje, a raději se věnuje svému plnému nasazení v bigbandu. Obětavost, dochvilnost, píle a pokora jsou vlastnosti, kterých si sám na sobě nejvíce cení.

Hra na klávesy ho zajímala od malička, nicméně s muzikantskou dráhou začal až ve svých 8 letech. V současnosti hraje v big bandu již 6 let. I přes urputnou snahu stát se mistrem v gymnastice, je nakonec rád, že dal přednost stanování v zakázaných oblastech. A to tak moc, že nestíhá ani moc cvičit na klávesy. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Klávesy to je moje gusto, Decibely kláves a Chtěl bych mít kapelu ze samých kláves.

Kytara

V 5 letech začal s klarinetem. V 7 letech změnil k trombónu. Myslel si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšel v 11 letech kytaru. A toho už se nezbavil. V big bandu hraje od roku 2016. Za toto období posbíral mnoho cenných zkušeností. Jednou se chce zaléváním zahrady živit, ale do té doby musí dělat keramiku. Má velký umělecký rozhled. Není divu s takovým rodinným zázemím. Doporučil by například film Kytara ve městě nebo divadlo Ze života kytar.

Basa

Když se v 10 letech rozhodoval co dělat, basa byla jasná volba. S kratičkou přestávkou zhruba uprostřed hraje v big bandu neuvěřitelně již 12 let. Přidal se totiž v roce 2014. Kromě hudby se věnuje pojídání másla, dějepisu, plavání a akvaristice. Hrozně Miluje hudbu. Nejlepší písní je Já budu chodit po basách, a pak hned v pořadí jsou Zavři basy když se červenám a Basa a brabenec. A vůbec se ho neoposlouchají.

Bicí

V 4 rocích začal svižně s trombónem. V 6 letech změnil k trumpetě. Myslel si, že to už je finále, ale pak uviděl v 10 letech bicí. A u toho už zůstal. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stal v roce 2019. Kromě hudby dává svůj volný čas keramice, stavění hradů z písku, učení a domácímu kutilství. Hrozně Zbožňuje hudbu. Nejkoulikatější písní je Chtěl bych mít kapelu ze samých bicích, a pak hned v pořadí jsou Já budu chodit po bicích a Což takhle dát si bicí. A vůbec se ho neoposlouchají.

Bývalí členové

Hanka Vacková Hanka Vacková Klarinet
Markéta Veselá Markéta Veselá Saxofon
Jindřich Polák Jindřich Polák Saxofon
Martin Hübner Martin Hübner Trombón
Petr Mánek Petr Mánek Klávesy
Marián Čop Marián Čop Kytara
Jakub Tulinger Jakub Tulinger Bicí
Martin Kalfař Martin Kalfař Saxofon
Ludmila Magalhaesová Ludmila Magalhaesová Sopránový Saxofon
Matyáš Starý Matyáš Starý Saxofon
Klára Tužilová Klára Tužilová Saxofon
František Volf František Volf Saxofon
Kryštof Knapp Kryštof Knapp Trumpeta
Anastázie Chalupová Anastázie Chalupová Trumpeta
Antonín Bolardt Antonín Bolardt Trumpeta
Jakub Macar Jakub Macar Klávesy
Jana Bílá Jana Bílá Basa
Hugo Marek Hugo Marek Basa
Marek Kodr Marek Kodr Kytara
František Čejka František Čejka Saxofon
Natan Sidej Natan Sidej Bicí
Eva Pelikánová Eva Pelikánová Flétna
Filip Matějka Filip Matějka Trumpeta
Josef Krůšek Josef Krůšek Bicí
Leo Lukáš Leo Lukáš Trombón
Václav Doležal Václav Doležal Trumpeta
Jakub Marek Jakub Marek Trumpeta
Marie Kobrlová Marie Kobrlová Klarinet
Eliška Raiterová Eliška Raiterová Flétna
Irena Eichlerová Irena Eichlerová Saxofon
Kristýna Laváčková Kristýna Laváčková Flétna
Václav Voharčík Václav Voharčík Trumpeta