Členové

Když se v 10 letech rozhodovala co dělat, klarinet byla jasná volba. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stala v roce 2022. I přes urputnou snahu stát se mistrem v stanování v zakázaných oblastech, je nakonec ráda, že dala přednost opravování telefonů. A to tak moc, že nestíhá ani moc cvičit na klarinet. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Což takhle dát si klarinet, Klarinet to je moje gusto, Decibely klarinetu a Klarinet na vrbě.

V 2 rocích začala s klávesami. V 4 rocích změnila k base. Myslela si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšela v 8 letech klarinet. A toho už se nezbavila. Za 7 let v big bandu významně podpořila jeho výstup svou hrou na klarinet. Všechno před ostatními tají, takže není moc informací, které o ní napsat. Jeji nejbližší však tvrdí, že se v nejhlubších sklepeních své duše oddává kloboučnictví. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Decibely klarinetu, Já budu chodit po klarinetech a Klarinet a brabenec.

Na klarinet hraje od svých 11 let. Klarinet k klarinetem do big bandu sedá již v roce 2022. To dává dohromady do dneška již 4 roky v big bandu. Je toho tolik, co dělá. Například miluje sport, okousávání nohou a plavání. Ale taky zbožňuje numismatiku, pískání přes kousek trávy a kloboučnictví. Je ohromující, že to všechno stíhá. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Klarinety z Texasu, Klarinet a brabenec a Což takhle dát si klarinet.

Na saxofon není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 10 let věnuje a poctivě cvičí. Do big bandu pod vedením Milana Tolknera se přidal v roce 2012. Mimo hudbu se věnuje fandění fotbalu a okousávání nehtů, ovšem nebrání se ani pískání přes kousek trávy. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Já budu chodit po saxofonech, Saxofon to je moje gusto a Chtěl bych mít kapelu ze samých saxofonů.

Na saxofon hraje od svých 12 let. V big bandu hraje od roku 2010. Za toto období posbíral mnoho cenných zkušeností. Mívá noční můry. Jeho nadřízený v nich hraje na saxofon sólo s hroznýma overtónama a on pak nemůže několik hodin usnout. Nikdo neví, kdy se to objevilo, ale zřejmě se to stalo při šeptání do hrnce. Také miluje filmy. Například Mlčení saxofonů nebo Čtyři saxofony stačí, drahoušku. Rád chodí do kina a do divadla, celkově dost kulturně žije.

V 7 letech začala svižně s trumpetou. V 9 letech změnila k zpěvu. Myslela si, že to už je finále, ale pak uviděla v 13 letech saxofon. A u toho už zůstala. Saxofon k saxofonu do big bandu sedá již v roce 2013. To dává dohromady do dneška již 13 let v big bandu. V budoucnu by chtěla na akvaristice založit byznys. Plány jsou velké, ale dost ještě času. Sleduje filmy. Například Vrchní saxofon prchni, Saxofon z Beverly Hills, ale i Ať žijí saxofony!. Na filmy kouká venku.

Na saxofon není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 8 let věnuje a poctivě cvičí. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stal v roce 2015. Je toho tolik, co dělá. Například miluje lovení bouřek, plavání a sport. Ale taky zbožňuje akvaristiku, šeptání do hrnce a rybaření. Je ohromující, že to všechno stíhá. Zbožňuje divadlo. Nejbožštější hrou je Čekání na saxofon nebo Romeo a saxofon. A vůbec divadlem žije.

V 2 rocích začala s klávesami. V 4 rocích změnila k klarinetem. Myslela si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšela v 8 letech saxofon. A toho už se nezbavila. Do big bandu pod vedením Milana Tolknera se přidala v roce 2020. Snívá hrozivé sny. Jeji kamarád v nich hraje na saxofon sólo s dlouhými tóny a ona pak nemůže ani polapit dech. Asi to má z dlouhodobého hlediska zabýváním se vařením. Zbožňuje filmy. Například Saxofony z druhého patra nebo Slunce, seno, saxofon. Na filmy kouká doma.

I přesto, že vždycky hodně propadal vášní stavění hradů z písku, tak nakonec moudře zvolil trumpetu. A udělal dobře! Trumpeta k trumpetě do big bandu sedá již v roce 2018. To dává dohromady do dneška již 8 let v big bandu. Má strašlivé sny. Jeho kamarád v nich hraje na trumpetu sólo s hroznými vytaženými tóny a on pak nemůže ani polapit dech. Kdysi dávno při extrémním lyžování se uhodil a od té doby to má. Zbožňuje divadlo. Nej nej hrou je Trumpeta a Julie nebo Gulliverovy trumpety. A vůbec divadlem žije.

I přesto, že vždycky hodně propadal vášní stanování v zakázaných oblastech, tak nakonec moudře zvolil trumpetu. A udělal dobře! S kratičkou přestávkou zhruba uprostřed hraje v big bandu neuvěřitelně již 6 let. Přidal se totiž v roce 2020. Mívá noční můry. Jeho nadřízený v nich hraje na trumpetu sólo s hroznýma overtónama a on pak nemůže několik hodin usnout. Nikdo neví, kdy se to objevilo, ale zřejmě se to stalo při okousávání tužky. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Chtěl bych mít kapelu ze samých trumpet, Decibely trumpety, Trumpeta na vrbě a Trumpeta a brabenec.

V 7 letech jsem začal hrát na zobcovou flétnu ve třídě pana Tolknera, hned o rok později jsem přešel na trumpetu, od třetího ročníku jsem žákem třídy pana učitele Martina Švadlenky. Již od začátku studia jsem obdivoval um big bandu a jen snil o tom jak v něm jednou hraji. V roce 2020 se tento sen vyplnil a stal jsem se členem mého oblíbeného tělesa. Mezi mé zájmy patří film a divadlo (z filmů např.: Rocketman či Bohemian Rhapsody a z divadla Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120. minutách). Chodím do Veselé školy v Praze, která je církevní, ale nevypadá to tam tak.

Na trumpetu není opravdu jednoduché hrát. I tak se tomu velmi slibně už od 8 let věnuje a poctivě cvičí. V big bandu hraje od roku 2014. Za toto období posbíral mnoho cenných zkušeností. Trochu lituje, že nikdy nezkusil stavění hradů z písku, protože vždycky dal přednost šeptání do hrnce, sportu, plavání nebo astrologii. Žere filmy. Například Vrchní trumpeta prchni nebo Ať žijí trumpety!. Na filmy kouká doma.

Když se v 11 letech rozhodoval co dělat, trumpeta byla jasná volba. V současnosti hraje v big bandu již 8 let. I přes urputnou snahu stát se mistrem v pletení vlněných šál, je nakonec rád, že dal přednost šeptání do hrnce. A to tak moc, že nestíhá ani moc cvičit na trumpetu. Má velký umělecký rozhled. Není divu s takovým rodinným zázemím. Doporučil by například film Trumpeta ve městě nebo divadlo Čekání na trumpetu.

Hra na trombón ho zajímala od malička, nicméně s muzikantskou dráhou začal až ve svých 13 letech. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stal v roce 2013. I přes urputnou snahu stát se mistrem v okousávání nehtů, je nakonec rád, že dal přednost nahánění bodů u kapelníka. A to tak moc, že nestíhá ani moc cvičit na trombón. Miluje filmy. Například Trombón z Beverly Hills, Marečku, podejte mi trombón, ale i Mlčení trombónů. Na filmy kouká venku.

V 8 letech začal s saxofonem. V 10 letech změnil k trumpetě. Myslel si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšel v 14 letech trombón. A toho už se nezbavil. Trombón k trombónu do big bandu sedá již v roce 2010. To dává dohromady do dneška již 16 let v big bandu. Má strašlivé sny. Jeho kamarád v nich hraje na trombón sólo s hroznými vytaženými tóny a on pak nemůže ani polapit dech. Kdysi dávno při plavání se uhodil a od té doby to má. Má velký umělecký rozhled. Není divu s takovým rodinným zázemím. Doporučil by například film Marečku, podejte mi trombón nebo divadlo Trombón v salonním coupé.

Hra na trombón ho zajímala od malička, nicméně s muzikantskou dráhou začal až ve svých 11 letech. Trombón k trombónu do big bandu sedá již v roce 2019. To dává dohromady do dneška již 7 let v big bandu. Tajnůstkář. Je však jasně vidět, že ho baví degustace vína nebo stanování v zakázaných oblastech. Hrozně Sleduje hudbu. Nejoblíbenější písní je Chtěl bych mít kapelu ze samých trombónů, a pak hned v pořadí jsou Decibely trombónu a Zavři trombóny když se červenám. A vůbec se ho neoposlouchají.

Samo písmo má před tímto hochem úctu a strach, a tak se k zemi sklání. Proto se text zdá být napsán kurzívou.

Haštal Hapka, někdy také Hašty, Haštal nebo jen Hapka, je klavíristou a nejdůležitější součástí našeho tělesa. Jeho krása, energie, inteligence, vtip a hlavně jiskrná smyslnost nutí ostatní hráče dívat se naň s hlavou upřenou vzhůru, a to nejen díky jeho výšce. Když má kterýkoli člen problém, může se na Haštala vždy obrátit. Jeho empatie je dechberoucí, až se zdá, že chudák hoch nemá ani čas myslet trochu na sebe. Někdy se stane, že někdo zahraje špatný tón a zhroutí se z toho. Nebo dostane jiný klavírista depresi, že Haštalovu umu se nikdy ani náznakem nepřiblíží. Nebo se bubeník rozpláče z toho, že jeho jméno je palindrom. Haštal všechny tyto problémy rád vyslechne a poté oněm dotyčným pomůže opět se vzchopit a postavit na nohy. Je to ohromující mladík.

Kromě těchto kolektiv stmelujících schopností je i báječným hudebníkem. Jeho ohromná ruka je schopna zahrát duodecimu a díky jeho hypermobilitě může hrát oktávy i za pomocí pouhého malíčku a prsteníčku. Traduje se, že sám Fryderyk Chopin mu po jednom koncertě gratuloval a dožadoval se soukromého doučování. Prý by se mu hodilo malinko zlepšit techniku.

Další z Haštalových předností je jeho oslnivá krása. Považte, v první třídě dokonce vyhrál třetí místo v soutěži krásy, jež se konala v tělocvičně školy a zúčastnili se jí celí tři hoši.

Je až trapné zmiňovat, co vše dalšího dovede, ale, co se týče sportu, umístil se rovněž na třetím místě jednoho z nejprestižnějších cyklistických závodů Bohdanečské Ušlapto. Párkrát sjel černou sjezdovku a uplave až tři bazény svižným kraulem.

A co tedy pro shrnutí? Tento neochvějný všestranný talent má velikou budoucnost, kterou však neupřednostňuje, a raději se věnuje svému plnému nasazení v bigbandu. Obětavost, dochvilnost, píle a pokora jsou vlastnosti, kterých si sám na sobě nejvíce cení.

V 6 letech začal svižně s trumpetou. V 8 letech změnil k flétně. Myslel si, že to už je finále, ale pak uviděl v 12 letech klávesy. A u toho už zůstal. V big bandu hraje od roku 2017. Za toto období posbíral mnoho cenných zkušeností. Mívá noční můry. Jeho nadřízený v nich hraje na klávesy sólo s hroznýma overtónama a on pak nemůže několik hodin usnout. Nikdo neví, kdy se to objevilo, ale zřejmě se to stalo při deskových hrách. Také žere filmy. Například Čtyři klávesy stačí, drahoušku nebo Dneska to roztočíme, klávesy. Rád chodí do kina a do divadla, celkově dost kulturně žije.

I přesto, že vždycky hodně propadal vášní lovení bouřek, tak nakonec moudře zvolil kytaru. A udělal dobře! Do big bandu pod vedením Milana Tolknera se přidal v roce 2010. Kromě hudby dává svůj volný čas objíždení letních hudebních festivalů, chytání motýlů, stanování v zakázaných oblastech a gymnastice. Poslouchá i různé jiné styly hudby, mezi oblíbené patří písně Já budu chodit po kytarách, Kytara a brabenec, Kytara na vrbě a Kytara to je moje gusto.

Hra na basu ho zajímala od malička, nicméně s muzikantskou dráhou začal až ve svých 14 letech. V současnosti hraje v big bandu již 7 let. Má strašlivé sny. Jeho kamarád v nich hraje na basu sólo s hroznými vytaženými tóny a on pak nemůže ani polapit dech. Kdysi dávno při pojídání másla se uhodil a od té doby to má. Žere divadlo. Nejlepší hrou je , o něco starší, Mnoho povyku pro basu nebo Basa v salonním coupé. A vůbec divadlem žije.

V 4 rocích začal s klávesami. V 6 letech změnil k zpěvu. Myslel si, že to už je konečná, ale pak, jakoby ze snu, slyšel v 10 letech basu. A toho už se nezbavil. Členem big bandu pod vedením Milana Tolknera se stal v roce 2011. I přes urputnou snahu stát se mistrem v degustaci vína, je nakonec rád, že dal přednost kloboučnictví. A to tak moc, že nestíhá ani moc cvičit na basu. Hrozně Sleduje hudbu. Nej nej písní je Basy z Texasu, a pak hned v pořadí jsou Zavři basy když se červenám a Decibely basy. A vůbec se ho neoposlouchají.

Začal hrát na bicí zhruba ve svých 11 letech. S kratičkou přestávkou zhruba uprostřed hraje v big bandu neuvěřitelně již 6 let. Přidal se totiž v roce 2020. Mívá noční můry. Jeho nadřízený v nich hraje na bicí sólo s hroznýma overtónama a on pak nemůže několik hodin usnout. Nikdo neví, kdy se to objevilo, ale zřejmě se to stalo při astrologii. Má velký umělecký rozhled. Není divu s takovým rodinným zázemím. Doporučil by například film Slunce, seno, bicí nebo divadlo Bicí na Karlštejně.